Noční procházka Prahou pro nebojácné

Už jen samotná procházka Prahou, v kteroukoliv denní hodinu, je jedno velké dobrodružství, které může přinést řadu zajímavých zážitků a požitků. A co teprve v noci? Praha je v noci nádherná. Někdo vidí její krásu díky skvělému osvětlení památek, jiní zas v nočních klubech a barech.

Další obdivují a zároveň s respektem žasnou nad jejím nočním životem v ulicích.  Není pochyb o tom, že by vás neučaroval pohled na Pražský most, Národní divadlo či Pražský hrad. Pro dnešek se stanu vaší noční průvodkyní, ale rozhodla jsem se vyjít trochu jiným směrem.

Pokud chceme Prahu opravdu pochopit, je nezbytné, podívat se na ni i z jiné stránky, než z jaké ji známe z průvodců. Nebudeme tentokrát mluvit o památkách, ani o vyhlášených podnicích. Zkusme pro jednou opustit palubu parníku, odpusťme si nóbl večeři v luxusní restauraci, seberme všechnu kuráž, zahoďme předsudky, vyjděme do ulic Prahy a přemýšlejme nad významem všech těch neonových nápisů „nonstop“ (vyjadřují mnohem víc, než se může na první pohled zdát).

Hned na začátku naší cesty můžeme zaregistrovat několik patrných rozdílů mezi Prahou denní, plnou skupinek japonských turistů s barevnými deštníčky, a Prahou noční. Třebaže stojíme na stejném místě, jako jsme stáli v poledne, připadáme si, jako ve zcela jiném městě. Stejně tak, jako jsme před pár hodinami žasli nad tím, jak někdo mohl vytvořit ty fantastické sochy, budovy a fontány, teď žasneme nad září rudých bannerů, navádějících opilé turisty do rozpačitých salonků, nad množstvím alkoholu, který pražští obyvatelé a návštěvníci spotřebují . 

Lidé si často stěžují, že Praha už není takové vznešené město, jakým bývala. Stále stoupající kriminalita, počet drogově závislých… Mnozí tvrdí, že je špinavá, temná, a přelidněná a že v ní už zkrátka není bezpečno. Zvláště v noci. Typickým příkladem je jeden můj známý z Rakovníka, který vždycky říká: „V Praze si připadám jako ve vosím úlu“. Má ji po krk, především kvůli všem těm davům lidí. Necítí se tu bezpečně a jsem zmaten z všech těch bytostí nejrůznějších národností, zvyklostí, ras a postavení.“ Většinou pak dojde na klasickou hádku mezi Pražákem a „vesničanem“. Podle mě jednodušše ne každému je dáno radovat se z života „ve vosím úle“, jakým Praha je. Ale kdyby Praha nebyla tak jedinečným městem, vosí úl by se z ní nestal.

Je pravda, že centrum žije v noci velmi specifickým životem, kterého se mnoho lidí může děsit a vyhýbat se mu. Pokud ale víte, kam jít, přivítá s otevřenou náručí návštěvníky jakéhokoliv věku. Nespočet divadel, kin a nejrůznějších nočních představení, prohlídek, projížděk parníkem, luxusních restaurací a tak dále a tak dále… Praha je zkrátka multikulturní centrum, kde se nikdo nemusí bát nudy.

Já, jakožto obyčejná holka, nenavštěvuji žádné luxusní restaurace ani drahé hotely. Spíš ocením nějakou tu útulnou hospůdku, čajovnu, kavárnu nebo music bar. Ve městě je nepřeberné množství míst, kde se můžete dobře pobavit, najíst nebo jen popít (případně opít). Zejména v centru, jenž sluneční svit nezastaví v jeho zběsilém tempu, najdeme nějaký ten klub nebo bar na každém rohu. Jediným problémem pak nakonec zůstává fakt, že se nemůžeme rozhodnout, do kterého se vydat.

Fascinujícím zážitkem a jakousi odměnou za to, že jsme vydrželi vzhůru, jsou brzké ranní hodiny. Slunce začne pomalu vycházet a my jen sledujeme, jak všechny ty oslepující neony ztrácí svůj význam a spatříme Prahu znovu v denním světle. Už nikdy se na ni ale nebudeme dívat stejně: Už víme, že v tramvajích se mimo jiné i dobře spí, že revizoři jsou snadno uplatitelní, že v telefonních budkách se krade, že alkohol je velmi užitečný společenský lubrikant, že se nevyplatí chodit na noční procházku v podpatkách, zkrátka… že ve dne sice vidíme pobíhat psy, v noci už jen jejich exkrementy…